Jsou velké cenové změny akcií výsledkem velkých zpráv?

Mnoho lidí se domnívá, že jsou to právě zprávy o významných událostech, závažný obsah těchto zpráv, který ovlivňuje dění na akciovém trhu. Avšak výsledky empirického výzkumu jsou v tomto směru mnohem skeptičtější, než by si člověk dovedl představit.

Victor Niederhoffer, když ještě působil jako docent v Berkeley v roce 1971 (předtím, než se stal legendárním manažerem hedžového fondu), publikoval článek, ve kterém se snažil zjistit, zda dny, ve kterých se objevily zprávy o významných světových událostech, odpovídaly dnům, kdy došlo k velkým cenovým změnám akcií. Uspořádal do tabulky všechny „palcové“ titulky v New York Times (velké písmo v titulku posloužilo jako hrubý indikátor relativní významnosti zprávy) od roku 1950 do roku 1966; našel jich 432.

Odpovídaly dny významných světových událostí velkým změnám cen akcií?

Jako měřítko pro srovnání použil Niederhoffer denní změny indexu S&P Composite; v daném období vykázal tento index významný jednodenní nárůst (více než 0,78 %) v 10 % dnů obchodování a významný jednodenní pokles (více než 0,71 %) v dalších 10 % dnů obchodování. Ze 432 dnů, v nichž došlo k významným světovým událostem, došlo k významnému nárůstu hodnoty v 78 dnech (18 %) a v 56 dnech (13 %) došlo k velkému poklesu. To znamená, že v těchto dnech bylo jen o něco málo pravděpodobnější, že dojde k větší cenové změně, než v normálních dnech.

Niederhoffer tvrdil, že po přečtení zpráv pod palcovými titulky se mu zdálo nepravděpodobné, že by většina těchto světových zpráv mohla nějak zásadně ovlivnit základní hodnoty reprezentované akciovým trhem. Je možné, že události, které média považovala za významné celonárodní zprávy, neměly pro akciový trh patřičnou důležitost. Rovněž se dohadoval, že mediální zprávy popisující krize měly na akciový trh mnohem pravděpodobnější dopad.

Pro tyto účely definoval Niederhoffer krizi jako období, kdy se v sedmi za sebou jdoucích dnech objevily palcové titulky minimálně pětkrát. Ve sledovaném období identifikoval jedenáct krizových období: začátek korejské války v roce 1950, dobytí Soulu komunistickými jednotkami v roce 1951, národní shromáždění demokratů v roce 1952, hrozba útoku Sovětského svazu na Maďarsko a Polsko v roce 1956, suezská krize v roce 1956, převzetí úřadu francouzského premiéra Charlesem de Gaullem v roce 1958, invaze vojenského námořnictva Spojených států do Libanonu v roce 1958, vystoupení ruského premiéra Nikity Chruščova na půdě OSN v roce 1959, kubánská krize v roce 1960, vojenská blokáda Kuby v roce 1962 a atentát na prezidenta Johna Kennedyho v roce 1963.

Během takto definovaných krizových období bylo 42 % denních cenových změn „velkými“ změnami; pro srovnání, v „normálním“ období pouze 20 % cenových změn bylo možno považovat za „velké“. To znamená, že období krize mělo o něco větší, ale nikoliv dramaticky větší pravděpodobnost způsobovat velké změny v cenách akcií. Všimněte si, že za šestnáctileté sledované období Niederhofferova vzorku bylo identifikováno pouze jedenáct „krizových“ týdnů. Jen velice málo změn agregovaných cen akciového trhu vykazuje nějakou smysluplnou vazbu na novinové titulky.

Úryvek je z knihy "Investiční horečka: iracionální nadšení na kapitálových trzích", autor Robert J. Shiller, vydané nakladatelstvím Grada Publishing. Více informací naleznete na http://www.grada.cz